Nesprávná výživa se často projeví nejen na postavě a zdraví člověka, ale i na kvalitě vlasů, nehtů nebo pleti. Pokud má totiž tělo nedostatek některé látky, využívají ji primárně životně důležité orgány, mezi které vlasy ani nehty bohužel nepatří, proto se na nich také projeví její nedostatek.
Bílkoviny jsou základní stavební složkou všech tkání, tedy i vlasů. Kdo nepřijímá dost bílkovin, může trpět vypadáváním vlasů nebo jejich nízkou kvalitou. Je třeba dbát i na kompletní spektrum přijatých aminokyselin, tedy stavebních látek proteinů. Například aminokyselina methionin, vyskytující se převážně v živočišných zdrojích, hraje velmi důležitou roli ve výživě vlasů. Nedostatkem jsou ohroženi zejména lidé v podvýživě, anorektici, deficitem bílkovin však mohou trpět i lidé držící drastické diety, při kterých nahrazují hlavní jídla pouhou zeleninou, a vegetariáni, především pak vegani, u kterých je obtížnější uhradit denní potřebu bílkovin. Je proto důležité do jídelníčku zařadit nejen luštěniny a obiloviny, ale i maso, mléčné výrobky a vejce.
Další velmi podstatnou látkou, která ovlivňuje kvalitu vlasů, je zinek. Ten je důležitý hlavně pro správný vývoj organismu v dětství. Nedostatek zinku způsobuje kromě špatného hojení ran také sníženou kvalitu vlasů a jejich pomalý růst. Deficitem zinku jsou ohroženi opět vegani, protože mezi jeho hlavní zdroje patří játra, tmavé maso, vaječné žloutky a někteří mořští živočichové. Rostlinné zdroje, jako třeba fazole, vlašské ořechy a dýňová semínka sice obsahují malé množství zinku, ten je však hůře vstřebatelný kvůli obsahu fytátů v rostlinné stravě a jeho množství klesá technickým zpracováním těchto potravin. Nedostatkem zinku mohou trpět také ženy užívající hormonální antikoncepci. U těchto skupin je proto vhodné zvážit zakoupení doplňků stravy s obsahem zinku.
Selen je dalším prvkem, který ovlivňuje kvalitu vlasů. Jeho nedostatečné, ale i nadměrné množství může způsobit jejich zpomalený růst a vypadávání. Selen navíc příznivě ovlivňuje kvalitu pleti a působí proti vráskám. Mezi jeho významné zdroje patří například ořechy, mořské plody, vnitřnosti, ovesné vločky, čočka, chřest a fazole. Množství selenu v potravinách rostlinného původu je závislé především na jeho obsahu v půdě, který je u nás nízký, je tedy vhodné ho hradit i ze živočišných zdrojů.
Také nedostatek železa může mít za následek řídnutí vlasů a jejich nízkou kvalitu. Železo přijímáme v mase, vnitřnostech, rybách a z rostlinných zdrojů v rýži, celozrnných obilovinách a luštěninách. Využitelnost ze živočišných zdrojů je asi 4× větší, proto jsou nedostatkem ohroženi opět lidé stravující se převážně rostlinnou stravou, dále děti v období růstu a ženy při menstruaci. Vstřebatelnost snižují fytáty obsažené v rostlinné stravě, naopak ji podporuje kyselina askorbová – vitamin C.
Je třeba dbát i na dostatek přijímaných antioxidantů, aby v těle nedocházelo k oxidačnímu stresu a tím poškozování buněk. Nejznámějším antioxidantem je vitamín C obsažený v čerstvém ovoci, zelenině a bramborách. Dále do této skupiny patří vitamin E obsažený v obilných klíčcích, rostlinných olejích, listové zelenině nebo třeba v mléku a vejcích. Mezi antioxidanty se řadí i fenolové látky nacházející se v koření, zejména v oreganu, meduňce, mátě, tymiánu, saturejce a rozmarýnu.
Samozřejmě je třeba nezapomínat ani na ostatní živiny, vitamíny a minerální látky, protože jejich vstřebatelnost se navzájem ovlivňuje a nedostatek některého vitamínu, který zdánlivě nemá vliv na kvalitu vlasů, se může projevit špatnou využitelností prvku, který je pro zdraví vlasů klíčový. Nepříznivě se projeví i striktní omezování tuků ve stravě, protože bude docházet k deficitu vitamínů rozpustných v tucích. Pokud tedy toužíte po krásných, hustých a silných vlasech, není vhodné držet drastické diety, zkoušet různé druhy alternativního stravování, kde se omezují základní skupiny potravin, ani stravovat se nepravidelně a „podle hladu“. Pravidelná, vyvážená a dostatečná strava je téměř všelék a vaše vlasy se vám jistě odmění svou krásou.
Použitý zdroj:
SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU O.S. Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha: Výživaservis s.r.o., 2011. ISBN 970-80-254-6987-3.
