Na internetu i mezi veřejností koluje spoustu teorií o tom, proč jíst či nejíst pečivo, kolik kusů denně je adekvátních a zda ho zařazovat spíše ráno nebo večer. Největší chybou však bývá to, že se veškeré pečivo hází do jednoho pytle. Jak tedy poznáte kvalitní rohlík a kolikrát denně si ho můžete s klidem dopřát?
Zásada č. 1: Mnoho napoví samotný název
Celozrnné pečivo obsahuje podle zákona minimálně 80% celozrnné mouky, která vám dodá vlákninu, vitamíny a minerální látky. Musí mít však v názvu slovo celozrnné, takže nespoléhejte na to, jak daný pekařský výrobek vypadá.
Grahamové pečivo není legislativně vymezeno, podle normy by však mělo obsahovat 80% žitné celozrnné a 20% pšeničné mouky.
Vícezrnné pečivo zaručuje pouze 5% jiné složky, než je žitná nebo pšeničná mouka, proto se jeho kvalita může velmi lišit a nemusí ani obsahovat podíl celozrnné mouky.
Pečivo speciální obsahuje 5% další složky, jako je například luštěnina, olejnina, zelenina nebo brambory.
Pšeničné pečivo je vyrobeno z 90% a více pšeničné mouky, která neobsahuje téměř žádnou vlákninu ani minerální látky.
Žitné pečivo má obsah žitné mouky také minimálně 90%, liší se však tím, že i když mouka není celozrnná, obsahuje více vlákniny než pšeničná a pečivo má jinou strukturu.
Pšenično-žitné nebo žitno-pšeničné obsahuje nejméně 50% složky, která je uvedena v názvu jako první a alespoň 10% složky druhé.
Pokud vám záleží na tom, aby váš chléb byl vyroben z kvásku, hledejte název staročeský nebo tradiční chléb.
Zda je pečivo čerstvé nebo ze zmrazeného polotovaru, musí být uvedeno pod názvem. Zmrazování sice neovlivní výživovou hodnotu pečiva, ale výrobky po dopečení rychleji stárnou, čemuž se dá mírně zabránit zvýšeným podílem tuku nebo přídavkem zlepšujících látek. Takže vezměte lupu a hledejte, protože někteří výrobci, jako třeba pekárna Paul, se za tento fakt velmi stydí.
Zásada č. 2: Pozor na obsah soli
Pečivo sice nepatří mezi výrobky s nejvyšším obsahem NaCl, ale pokud ho konzumujeme ve velkém množství, je na pováženou, zda nepřijímáme příliš soli právě touto cestou. Není možné vyrobit pečivo úplně bez soli, protože sůl jednak dodává pečivu tu správnou chuť a jednak by byl výrobek bez ní obtížně zpracovatelný. Je proto vhodné vyhýbat se pečivu, které je solí navíc posypáno a především nekupovat takové výrobky dětem. Pro představu, krajíc chleba obsahuje asi 0,92g, rohlík 0,55g a loupák 1,3g soli. Náš denní příjem by neměl překračovat 5g soli, takže nedoporučuji konzumovat pečivo pravidelně víckrát než 1-2× denně.
Mýtus č. 1: Po pečivu se tloustne
Zde bych nejprve zopakovala, že nelze házet všechno pečivo do jednoho pytle. Pokud mluvíme o celozrnném rohlíku nebo žitném chlebu, není důvod, aby se při jejich uvážené konzumaci (např. jednou denně 120g pečiva k večeři) naše hmotnost ubírala jiným směrem, než kdybychom si místo toho dali rýži nebo těstoviny. Například celozrnná mouka v chlebu je vyrobena z obilky, která obsahuje podobné množství energie, vitamínů i minerálů, jako obilka celozrnné rýže. Běžné pečivo obsahuje pouze 3-5% tuku, takže tím to také nebude, protože ani rýži nejíme suchou a navíc tuk je potřeba i v redukčním jídelníčku. Dále se přidává kvásek nebo droždí, voda a případně zlepšující látky nebo emulgátory. Nic, po čem by se přibíralo na hmotnosti. Cukr, který by samozřejmě mohl být důvodem tohoto tvrzení, je obsažen v bílém rohlíku, loupáku nebo jiném sladkém pečivu, jehož výživové hodnoty však celkově nejsou ideální, proto je vhodné ho nahradit celozrnnými výrobky.
Mýtus č. 2: Pečivo bychom neměli jíst, protože obsahuje lepek
Bezlepková dieta je jediný způsob, jak zabránit zdravotním potížím u celiaků, tedy u lidí, kteří jsou alergičtí na lepek. Ten je obsažen v pšenici, žitu, ovsu a ječmenu. Bezlepková dieta tedy zakazuje konzumaci běžného pečiva, těstovin, vloček a dalších výrobků z těchto druhů obilí. Povoluje například rýži, kukuřici, proso nebo pohanku. Existuje samozřejmě mouka vyrobená z povolených druhů cereálií, ale její cena je vyšší než u pšeničné hladké mouky a běžně se nepoužívá. Celiaci tedy nemohou jíst dorty na oslavách, muffiny v kavárnách, většinu druhů sušenek a dalších sladkostí. Vyřazením lepku zkrátka člověk vyřadí i spoustu výrobků, které se negativně podepisují na naší hmotnosti, což může zapříčinit, že někteří lidé držící bezlepkovou dietu zhubnou. Není však třeba se tolik omezovat, pokud člověk není na lepek alergický a stačí vyřadit sladkosti, ne lepek jako takový. Navíc pokud jste jedli celozrnné pečivo a ovesné vločky, jejich vyřazením přijdete o významný zdroj vlákniny, které třeba kukuřičná mouka obsahuje jen malé množství.
Mýtus č. 3: Pečivo je lepší nahrazovat rýžovými chlebíčky a knackebroty
Mnoho žen snažících se zhubnout si ve zdravé výživě nakoupí tyto chlebíčky a jí je místo pečiva, což je jedna z nejčastějších chyb. Pokud jde o pufované chlebíčky, tedy známé „polystyreny“, jejich glykemický index je velmi vysoký, takže po jejich konzumaci se rychle zvýší hladina krevního cukru, která po chvilce zase spadne a vy dostanete hlad. Podobně se stane, když si dáte třeba sladký dezert. Navíc obsah vlákniny v takovýchto výrobcích je oproti celozrnnému pečivu nízký. Knackebroty jsou sice významným zdrojem vlákniny, ale na 30g obsahují 0,6g soli, takže oproti pečivu si také nepomůžete. Jejich výhoda spočívá hlavně v celkem vysoké sytivosti a dlouhé trvanlivosti. Nejsou však náhradou pečiva, protože obsahují nižší množství sacharidů, které jsou pro tělo potřebné a tak je doporučuji konzumovat například na odpolední svačinu.
