Dnešní článek bude asi trochu hejt, trochu rýpnutí do vosího hnízda, takže se omlouvám, pokud se někoho dotknu osobně, ale je to něco, co mě dlouhodobě trápí a už to musí ven. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem se díky našemu blogu začala zajímat i o blogy ostatních a některé jsem si opravdu oblíbila. Ráda si přečtu o dobrém jídle, oblékání i o kosmetice. Málo která blogerka však píše pořád o tom samém tématu, a tak se čas od času někde objeví článek o způsobu stravování, o „zdravé“ výživě nebo různých alternativních směrech. A to je právě ten kámen úrazu.
Na začátek musím taky říct, že na tyto články narážím i na blozích, které mám opravdu ráda – jinak bych je nečetla. 🙂
Nemyslím si, že bychom byly s Andy jediné, kdo nějak rozumí výživě, to opravdu ne. Ale v blogování je trochu trend, že co je nové, je zajímavé, případně se to rovnou pošle blogerkám k zrecenzování, ty jsou nadšené, že mají něco zadarmo a s radostí o tom napíší. A tak se objevil třeba Ugo detox.
Že je detox nesmysl, budeme ještě pořádně vysvětlovat ve videu, které chystáme po Vánocích, tedy v čase největších a nejvíc absurdních detoxů. Aby se tělo takzvaně očistilo, musí si člověk zajít na velkou. A aby se neočistilo od věcí, které mají zůstat tam, kde jsou (střevní bakterie), mělo by to být přirozenou cestou. Aby člověk jedl lépe, měl by zařadit ovoce, zeleninu, celozrnné potraviny, ryby, luštěniny a další pestrá jídla. A detoxy jsou právě dvou typů – jeden vás na několik dní připoutá k záchodu a druhý vám sebere pestrou stravu. To je přece výborné, ne? Ugo detox je jeden z mnoha, je to detox, stejně zbytečný a beze smyslu jako všechny ostatní, ale když o něm napíše sledovaná blogerka, dostane úplně nový rozměr, navíc vám ho někdo připraví už do lahviček a vy tak nemusíte hnout prstem. No co, že stojí trilion, jednou za čas si přece musíte udělat radost.
Čím zajímavější potravinu blogerka dostane, tím je spokojenější, protože napíše o něčem, o čem ještě nikdo jiný nepsal. A protože většina blogerek nestuduje potravinářství, s radostí uvěří přibalenému letáčku, který po požití quinoy nebo chia semínek slibuje znovuzrození a věčný život. Že jde o obyčejnou obilovinu, kterou je vhodné zařadit úplně stejně často jako jiné celozrnné obiloviny – to by přece nikdo nečetl. A chia semínka? Není levnější koupit si ta lněná? Nemám nic proti tomu, že si tyto potraviny někdo kupuje, ale nadřazovat je nad ostatní je poněkud nefér.
S tím se pojí i různé alternativní výživové směry. Tak například najdete na mnoha blozích recepty na zdravé raw dezerty. Ty se skládají ze spousty datlí, kokosového oleje a ořechů. To je přece přírodní, takže je to zdravé, no ne? Koho zajímá, že datle mají ze všeho ovoce nejvyšší obsah glukózy i nejvyšší glykemický index, že kokosový olej má horší složení než vepřové sádlo a ořechy v jakémkoli množství taky nejsou úplně tip ťop, pokud se po zbytek dne ještě chcete dotknout tuku. A pak by zase mohla být řeč o rovnoměrném rozložení živin během dne. Pro zajímavost jsem si spočítala kalorickou hodnotu „zdravého raw dezertu“, který na jednu porci obsahoval 50 g kokosu, 20 g ořechů, 30 g datlí a 12 g kakaa. A hodnoty? 2473 kJ, 10 g bílkovin, 39 g sacharidů a 43 g tuku. To je pro spoustu lidí víc, než sní na oběd, ale je to přece raw, tak je to zdravé, ne? Pro představu, průměrný tvarohový „cheesecake“ má zhruba o 1000 kJ méně.
S moderním life-style se samozřejmě také pojí nějaký zajímavý výživový směr. Ať už je v kurzu veganství, paleo nebo „raw till 4“, což je to, že jíte do 4 hodin odpoledne raw a pak si dáte teplé veganské jídlo. A proč? Protože se to rýmuje. Od těchto blogerek se pak dozvíte, že jediné ony a jejich kamarádky, které se řídí podobnými pravidly, se zajímají o výživu, zatímco ostatní chudáci, kteří si jakž takž zachovali selský rozum, nemají ani páru, co je to zdravé jídlo. A další vám zase budou tvrdit, že dort Pavlova je sice plný cukru a šlehačky, ale aspoň v něm není lepek, takže nabydete dojmu, že rohlík je vetší hřích než dort.
Stejně tak se často od blogerek dozvíte, že přece nejsou žádné extrémistky, když nejsou vitariánky, že přece občas se nedá nic dělat, a tak i ony nechají své dítě najíst ve školce, kde se podávají antibiotika jako příloha ke kuřeti. Že je jejich obsah v mase velmi přísně kontrolovaný a pokutovaný? Nesmysl, potravinářský průmysl se přece spojil s tím farmaceutickým, aby bylo dost práce pro všechny a zdraví lidí nikoho nezajímá.
A nakonec mi pěkně leží v žaludku takzvané fitness blogy a motivační stránky. Protože se trochu zajímám o poruchy příjmu potravy, nemohla jsem si nevšimnout plynulé konverze některých slečen z anorexie k „fitness“. A často se pro to tak nadchnou, že začnou psát blog. Že se tím vyléčily? No, možná tak přestaly být v přímém ohrožení života. Tyto blogy jsou pak plné rad, že musíte vydržet, musíte jíst 100% fitness, sacharidy jsou jedovaté a čím víc bílkovin sníte, tím větší budete mít svaly. Tedy když budete denně dvě hodiny cvičit. Ale nevěste hlavu, výsledky se nedostaví zítra, musíte tvrdě makat minimálně po zbytek života, jinak z vás bude tlustá bečka sádla.
A já se ptám… Kam se vytratil racionální přístup k jídlu? Kde je pestrost, kde je radost z toho, že si můžete dát kus dortu a nebude to vadit vůbec ničemu, když to nebude pětkrát denně? Kde je důvěra v jídlo, v to, že je pro nás dobré a dává nám živiny a vitamíny? Proč se neustále hledají negativa na základních potravinách? Vždyť je přece mnohem lepší dbát na to, abychom měli dostatek prospěšných látek třeba právě z ryb, luštěnin, ovoce, zeleniny a celozrnných potravin, které když zařadíme, tak na zbylá místečka se klidně vecpe nějaký ten dortík nebo nakládaný hermelín. O čem by to jídlo jinak bylo?
