Poslední dobou se mi děje strašně moc náhodných věcí. Tak třeba tentokrát jsem se fakt rozčílila, že s mými dvěma tupými noži neukrojím už ani cibuli, a že si musím k narozeninám, které mám bohužel až v červenci, přát nějaké nože. Druhý den nám přistála v mailu nabídka spolupráce od eshopu www.biano.cz a co nabízeli? Nože! Bylo mi celkem jedno, jaké budou a co o nich budu psát, řekla jsem Andy, že ty nože prostě chci. Andy si vybrala smoothie maker, což jsem jí pak trochu záviděla při vymýšlení článku. Poslední dobou mě totiž fakt rozčiluje způsob recenzí na blozích, které se postupně mění v reklamní letáky a mám problém těm holkám věřit nos mezi očima. U smoothie makeru člověk přihodí pár receptů a má zajímavý článek. Ale co psát o nožích? Ódu na to, jak krájení nikdy nebylo jednodušší, je to má oblíbená činnost v kuchyni, a že lepší nože jsem nikdy nedržela v ruce, po mně nikdo nemůže chtít. Tak jsem se rozhodla nadhodit spíš takové téma k diskuzi o nožích. Protože se v nich fakt vůbec nevyznám a třeba se od vás aspoň dozvím něco nového. 🙂
Doteď jsem doma měla dva hladké nože, jeden velký a jeden malý (ty černé). S malým jsem krájela ovoce, s velkým maso a zeleninu. Jenže jak jsem psala, už byly oba tak tupé, že třeba cibuli jsem vždy radši hodila do mixéru a z rajčete jsem běžně měla placku a změť semínek rozpatlaných po prkýnku.
Když mi nože dorazily (červené), tak jsem je plna očekávání rozbalila a zjistila, že jsou všechny zubaté. Jediné, co vím o zubatých nožích je to, že když se s nimi člověk řízne, setsakramentsky to bolí. Jednu takovou jizvu na prstu už mám. A taky jsem nevěděla, co budu dělat se zubatými noži, protože na ně nejsem zvyklá a v mé kuchyni doteď chyběly.
Velký objev – každý nůž má nějakou svojí funkci – s jedním si konečně ukrojím krásně rovný plátek chleba, s dalším jsem schopná nakrájet rajče, třetí zvládne i cibuli a čtvrtý je ideální na maso. Obecně se mi s nimi lépe krájí měkkčí věci, které rovný (tupý) nůž jen rozmáčknul. Takže jsem ideálně obohatila svou miniaturní studentskou kuchyňku a krájet jídlo mě teď stojí o dost míň nervů. Určitě jsou na světě i lepší nože, jednou jsem držela v ruce nějaký japonský za tři tisíce a to jsem se skoro bála o vlastní život, ale krájení s ním bylo opravdu slast, každopádně ten si asi pořídím až za nějakou dobu. No, teď se zeptám vás – který nůž je u vás v kuchyni nejdůležitější? 🙂
