Po 5 letech jsem se znovu podívala do Ameriky a musím říct, že dojmy se oproti předchozímu článku docela změnily. Pamatovala jsem si USA jako zemi příkazů a zákazů, kde všichni jezdí autem a nikdo nemá žádné koníčky. Nikdy bych si nedokázala představit tam žít. V té době tento pocit nezměnila ani návštěva většího města, jako je New York.
Letos mě hned první den vyhodili z klubu, protože jsem se „moc opila“ (neni pravda, vysvětluju ve videu :D), nemohla jsem se jít vyčůrat do lesa, protože se to nesmí a znechutila mě cedule, že do bazénu nesmí děti pod 16 let bez doprovodu dospělého. Následně jsem zjistila, že každý z klubu jede autem i po několika drincích, k drogám se člověk dostane pomalu na každém rohu a zkrátka a dobře, těch zákazů je tolik, že na to spoustu lidí prostě kašle a dělá si co chce. A celé to jejich freedom spočívá maximálně tak ve freedom of speech. To hrozně oceňuji na naší malé benevolentní zemičce, že mám pocit, že si tu taky dělám co chci, jen legálně. A nikdy v životě bych nesedla do auta ani po malém pivu. A tak.
Další mé postřehy jsou samozřejmě o jídle. Fascinuje mě, jak jsou ty porce všude ohromné, všechno jídlo je sladké a umaštěné a když chce člověk něco „normálního“, musí si připlatit za luxusní restauraci. To, že jsou porce obří mi bylo vysvětleno tak, že je stejně nikdo nedojídá, takže se kvanta jídla vyhazují a moje srdíčko pláče. Každopádně u všeho jsou uvedené kalorické hodnoty, a když jsem se někde nemohla rozhodnout, jestli si dát klasický nebo little burger, koukla jsem na kalorie a zjistila, že little má třeba 700 kcal, zatímco klasický 1200 kcal. Tak jsem si vybrala ten menší, protože pro mou nutriční duši byl dost klasický. To samé, když v lístku koukáte na „light menu“, kde jsou zpravidla jídla do 800, protože pro ně to je dietní. Najdete tam lososa s rýží, těstoviny s rajčatovou omáčkou a masem a podobně normální jídla. Od nás jsem zvyklá, že na light menu ani nekoukám, protože nejsem králík ani dietářka a odmítám chroupat řapíkatý celer s light dipem k večeři.
Takže vlastně rozumím, proč spoustu výživových směrů vzniká v Americe, proč potřebují nazývat vaření ze základních surovin „clean eating“, proč se nám zdá, že všechno ženou do extrému. Protože pro ně je extrém to, co my považujeme za normální. Pak se u nás nějaká chudák mladá holka dozví o clean eatingu a odmítne dát do pusy guarovou gumu, protože je přece jedovatá, co na tom, že to je jen vláknina.
No, dost stěžování, absolutně jsem se zamilovala do New Yorku. To město mě neuvěřitelně baví, pořád se v něm něco děje, pořád si s člověkem někdo povídá, seznamuje se se strašně zajímavými lidmi a poslouchá jejich příběhy a příležitosti doslova volají z každého rohu, stačí se jich chytit. Chtěla bych se tam na nějakou dobu přestěhovat. Samozřejmě nemám naivní představu o tom, že bych přišla do New Yorku a okamžitě si našla skvělou práci a žila americký sen. Ale myslím, že nějaké zázemí už tam mám (ségru, kamarády) a zjistila jsem si, co všechno musím udělat pro to, aby mi tam uznali školu z Prahy a mohla jsem zůstat v oboru a kdo ví, třeba to po škole zkusím. Minimálně ale můžu říct, že jsem tam nebyla naposled.
A takhle si žije Mexičanka, která se přestěhovala do USA s rodinou, vystudovala vysokou školu v Bostonu a živí se jako full time módní návrhářka. Za 1000 dolarů na měsíc v Brooklynu. S oknem k dálnici. A ne, pokoj nepokračuje nikde za rohem.
A co vy, už jste byli v New Yorku? Nebo jinde v Americe? A jak na vás působí?
