Poslední tři týdny jsem jen ležela v učebnicích a zoufala si, že se to nikdy nenaučím. To se projevilo mimo jiné mojí (ne)aktivitou na blogu a všech přidružených instagramech, takže ještě štěstí, že to Andy trochu zachraňovala, i když měla sama zkoušky. Ale když už jsem si tím prošla, tak o tom rovnou napíšu a třeba to bude někomu k dobru.
No, rozhodla jsem se totiž, že půjdu na magistra na VŠCHT. S tou myšlenkou jsem si hrála už od té doby, co nás učila prof. Dostálová zbožíznalství, což byl můj asi úplně nejoblíbenější předmět z celého studia, protože paní profesorka ví úplně, ale úplně všechno. A to jsem chtěla taky!
No, jenže jsem slyšela o děsivé matice a kdo ví čem ještě a jediné, co jsem si zjistila, bylo, že musím dělat zkoušky z toho, co se oni učí celé tři roky, takže nejspíš i z matiky.
Ale protože se mi moc nechtělo studovat u nás prezenčně ještě magistra (o tom někdy příště), rozhodla jsem se začátkem roku, že to prostě zkusím, a pro jistotu jsem se přihlásila i na bakaláře, obor technologie potravin.
No a jakmile jsem odevzdala bakalářku, projela jsem celé webovky VŠCHT včetně statistik na wikipedii o počtu studentů v roce 1996 a 2012 a o počtu těch, kteří dokončí bakaláře a těch, kteří jsou přijati na magistra a tak celkově. Kromě příznivých statistik mě potěšilo ještě to, že otázky ke zkoušce nevypadaly úplně nejhůř, co víc, nebyla tam matika! Ne že bych se jí úplně vyhýbala nebo ji neměla ráda, ale prostě bych se ji nezvládla doučit. Takže jsem sehnala všemožné učebnice chemie, biochemie, biologie, mikrobiologie a technologie, a začaly tři týdny učeníčka.
A protože jsem prolezla celé internety a nenašla k té zkoušce vůbec nic, chtěla bych tímto článkem i trochu pomoct těm, kteří by měli podobně šílený nápad a chtěli to zkusit.
No, přečetla jsem všechny knihy, které jsou na obou fotkách a ještě dvě navíc, které jsem zapomněla vyfotit, a že bych z toho byla moudrá, se říct nedalo. Ale poslední dny jsem si udělala docela přehledné výpisky asi na 30 stran a z toho už se mi učilo líp. Taky mi dost pomohly různé youtube kanály „jak se co dělá“, takže jsem před spaním, kdy už jsem nemohla číst, koukala na to, jak devadesátková paní kroutí krkem slepicím. (ne, to dělá automat)
No a 25.5.2015 jsem přišla na zkoušku. Celá vyklepaná jsem se snažila dohnat poslední složitosti. A když jsem předstoupila před komisi, tak se mě zeptali, proč chci jít k nim studovat a co se učíme u nás a co jsem psala za bakalářku. No, to by šlo…
Další otázka, nakreslete oxid železitý. Musela jsem hodně přemýšlet, jestli slyším dobře. Nakreslete kyselinu mravenčí, octovou, mléčnou. Glukózu. Takže jsem četla tu velkou bichli jenom kvůli tomu, abych u zkoušky zjistila, že nejsem schopná nakreslit glukózu.
Pán z chemie neměl moc radost a slova se ujal pán z biologie a potravinářství. Probral se mnou tuky, což bylo super, protože tuky mě baví a i když něco jsem fakt netušila, většinu jsem odříkala. Konkrétně se ptal, z čeho se skládá olej, co to je triacylglycerol, kolik obsahuje mastných kyselin, co bych řekla o MK (to mě nechal mluvit docela dlouho) a jak bych třeba zjistila, jaké složení MK obsahují chipsy. No, opravdu ne důkazem dvojné vazby. 😀
Paní z potravinářských technologií se dost ptala na hygienické zásady provozu, což jsem docela dala dohromady, vzhledem k tématu své bakalářky – školní jídelny. Pak se ptala, jaké mikroorganismy jsou patogenní, chtěla znát celé názvy a u escherichie coli i jednotlivé typy, které jsou a které nejsou patogenní, což jsem ani netušila, že se rozlišuje. Pak chtěla u jednotlivých druhů vědět, jak bych zamezila kontaminaci potravin během provozu.
Takže ve zkratce, některé otázky byly lehčí, některé těžší, ale nebylo to nic neznámého a o většině věcí jsem někde v těch knihách četla, takže to jde. Akorát jsem neodcházela s úplně dobrým pocitem, a kdyby mi řekli, že mě neberou, tak se tomu vůbec nebudu divit. Takže prošla jsem, ale proslov o tom, že od státnic bych za něco letěla s křikem, a že jestli chci udělat prvák, měla bych se ještě hooodně učit, mě snad dostatečně varoval, že tímhle to nekončí.
Další věc je, že jsem si spletla obor. No, zjistila jsem to potom, co jsem si koupila učebnici Procesy potravinářských a biochemických výrob, otevřela ji, a tam odstředivka. A vzoreček. A fyzika.
Prostě jsem odjakživa žila v tom, že výživový obor na VŠCHT jsou technologie potravin a nic jiného, a až dodatečně jsem se podívala, že můj vysněný obor se nazývá kvalita a bezpečnost potravin. Takže se ještě pokusím nějak přestoupit, ale i kdyby to nevyšlo, docela jsem si na ty technologie za ty tři týdny zvykla.
Chtěla jsem se původně víc rozepsat o tom, jaké výživové obory se dají studovat, ale jak na to tak koukám, nechám to na další článek. 🙂
