Legislativa definuje, která sladidla se mohou v ČR používat, jaké je jejich nejvyšší povolené množství (ADI – acceptable daily intake) a do kterých potravin se mohou používat. Toto množství je obecně uznané za bezpečné a neexistuje výzkum, který by potvrzoval prokazatelný negativní vliv na lidské zdraví při konzumaci tohoto nebo nižšího množství. A aby to bylo opravdu bezpečné, je ADI 1/100 z nejvyššího bezpečného denního příjmu. Samozřejmě, že je možné najít jednotlivé studie, které nad vlivem sladidla na lidské zdraví polemizují, avšak globálně nebyly tyto domněnky potvrzeny. Upřímně, jednotlivá vědecká studie se dá najít na lecjaké téma. Pokud však konzumujete sladidlo do jeho nejvyššího povoleného množství, nemělo by to mít žádný negativní vliv. I odborníci však připouštějí, že není snadné na lidech dlouhodobě testovat vliv konzumace sladidla na veškeré aspekty zdraví, takže není vyloučené, že s novými poznatky vědy se některé současné poznatky přehodnotí. Podle současných poznatků vědy jsou však povolená sladidla v povolené dávce bezpečná. Nebojte se, že by se vás někdo snažil schválně otrávit látkou, která způsobuje alzheimerovu chorobu nebo demenci. (To se vás jen paní Strunecká snaží vyděsit.)
Existují dvě hlavní skupiny sladidel:
- nízkokalorická/intenzivní sladidla
- tyto látky jsou intenzivně sladké, používají se ve velmi malém množství a nemají žádný vliv na hladinu krevního cukru
- patří sem acesulfam K, aspartam, neotam, sacharin, cyklamát, sukralosa, thaumatin, neohesperidin dihydrochalkon a steviol-glykosidy
- objemová sladidla
- tato sladidla mají podobnou nebo nižší sladivost než sacharóza, přidávají se v podobném množství a mohou mít vliv na hladinu krevního cukru
- patří sem polyoly neboli cukerné alkoholy či alditoly (erythritol, isomalt, laktitol, maltitol, mannitol, sorbitol, xylitol)
- mezi objemová sladidla patří i samotná sacharóza, fruktóza, glukóza a nové sladidlo isomaltulóza, nejedná se tedy jen o syntetické látky
A co mě osobně třeba štve, že přidávání fruktózy do proteinových tyčinek, když je pak výrobci prodávají jako něco skvělého s nízkým glykemickým indexem. Prostě bych si radši dala proteinovku oslazenou klasickým cukrem než fruktózou, i když v té míře, v jaké to tam je, by to snad vadit nemělo.
Isomaltulóza
Isomaltulóza neboli Palatinosa je poměrně nové sladidlo, které si získává své místo především ve sportovní výživě. Vyrábí se pomocí enzymů ze sacharózy, od které se liší chemickou vazbou. Tato vazba je velmi stabilní a odolná k působení trávících enzymů bakterií v ústní dutině (proto nezvyšuje riziko zubního kazu) a enzymů trávícího traktu. Z tohoto důvodu má také nižší glykemický index – 32. Ve střevě se isomaltulóza kompletně štěpí, je tedy plně stravitelná, jen pomalu absorbovaná, proto se energie uvolňuje postupně. Energetická hodnota je stejná jako u ostatních sacharidů, tedy 17 kJ/g. Je o polovinu méně sladká než sacharóza. Osobně jsem isomaltulóza nezkoušela, ale určitě se na ni chystám a pokud hledáte vhodné sladidlo, určitě ji doporučuji zkusit. Až ji ochutnám já, určitě o ní ještě napíšu článek, protože na mě zatím působí jako takový malý zázrak.
Často lidé vymění klasický cukr za zdánlivě vhodnější variantu, a to sirup. Je nutné si však uvědomit, že aby byl takový sirup sladký, musí obsahovat sladidlo. U většiny sirupů se tak vyskytuje glukóza, fruktóza nebo sacharóza a platí pro ně úplně to samé, co pro tyto látky. Pokud se výrobce sirupu chlubí nižším glykemickým indexem, často za to může fruktóza, a používání sirupů pak nese všechna rizika spojená s používáním fruktózy. Například datlový sirup zase obsahuje více glukózy a hodí se proto do svačiny po zátěži. I v medu se vyskytují hlavně glukóza, fruktóza a navíc maltóza, což je disacharid složený ze dvou jednotek glukózy, který se rychle štěpí na glukózu a disponuje proto podobně vysokým glykemickým indexem. Obsah vitaminů a minerálních látek v sirupech je zanedbatelný oproti jiným zdrojům a tyto potraviny nejsou jejich vhodným zdrojem.
Melasa
Melasa je odpadní produkt při výrobě cukru. Její použití s sebou nese rizika mikrobiologické kontaminace a obsah zdraví prospěšných látek je vzhledem k jejich jiným zdrojům zanedbatelný.
Kokosový cukr
Výrobci kokosového cukru uvádí, že tento cukr má nízký glykemický index – kolem 35. Pokud se však podíváme na složení, zjistíme, že se z valné části skládá ze sacharózy, glukózy a fruktózy. Tím pádem není logicky možné, aby měl tak nízký glykemický index a považuji to za rozšířený mýtus. Dočetla jsem se dokonce, že obsažený vápník je hrozně prospěšný pro kosti, ale opravdu si nedovedu představit, kolik by ho člověk musel sníst, aby se to na spotřebě vápníku nějak výrazně projevilo a samozřejmě by to s sebou neslo riziko nadměrné konzumace cukru.
Zdroje:
Di Bartolomeo F., Van den Ende W. (2015): Fructose and fructans: Opposite effects on health? Plant Foods Hum Nutr 70, s. 227-237.
O’Donnell K., Kearsley, M. (2012): Sweeteners and Sugar Alternatives in Food Technology. John Wiley & Sons, Ltd., Chichester.