Původně jsem neměla v plánu o tom psát článek, protože prostě hejt, ale poslední díl diskuzního pořadu Máte slovo mě lehce zvednul ze židle a článek už nemohl déle čekat. V pořadu se přeřvávali diskutovali o výživě lékaři, výživoví poradci a jeden paleonadšenec, který sice za celou hodinu pořadu řekl tak tři věty, zato ale nedávaly moc smysl. Nedalo mi to a podívala jsem se na jeho webové stránky, kde celkem sympaticky popisuje svůj vlastní příběh. Je to taková ta známá klasika, kluk měl kila navíc, tak vyzkoušel pár naprosto nesmyslných diet a světě div se, nezhubnul. Pak narazil na zázrak jménem paleo dieta a začal se stravovat podle ní. Jeho jídelníček se najednou začal skládat z masa, ryb, vajec, ořechů a zeleniny, namísto fast-foodu, kterým se náš chlapec denně krmil předtím. A v tom se stal další zázrak! Chlapec zhubnul 15 kilo za tři měsíce. Ale ne jenom, že se mu podařilo shodit nadbytečná kila (čemuž v každém případě tleskám), ale dokonce se z něho díky tomu stal i nový odborník na výživu, který může vzdělávat ostatní, protože má přece nějakou tu svojí osobní zkušenost.
Proč si myslím, že to nestačí? Kolik kilo člověk musí zhubnout, aby výživě rozuměl?
1. Každý jsme jiný
Je to klišé, ale v tomto případě perfektně sedí. Nejde ani tak o to, že by každý člověk měl na výživu jiné nároky a Pepa se tak potřeboval cpát Slaninou a Blanka zase mohla jíst jenom banány. Ani tak, že by byl Čenda geneticky naprogramovaný k obezitě a Stáňa zase nikdy nepřibrala deko. Ale přeci jen, každý máme genetickou výbavu jinou a každému nám sedí něco trošku odlišného. Lišíme se stavbou těla, dispozicemi z dětství a dalšími faktory, které mají za výsledek to, že i kdyby se dva lidi stravovali spolu a měli stejnou pohybovou aktivitu, nebudou nikdy vypadat jako přes kopírák. Takže jestli si kolegyně v práci vyzkoušela kapustovou dietu a zázračně shodila bříško, neznamená to, že si ze stejné diety neodnesete maximálně tak zažívací potíže.
2. Mysl je mocná
Slyšeli jste někdy o placebo efektu? Určitě ano, i já v podstatě věřím, že samotná víra dokáže uzdravit. Lidská mysl je totiž mocná. Například když se testují nové léky, tak se jedné skupině podává účinná látka a druhé skupině placebo. Není žádnou raritou, že se zdravotní stav zlepší u obou skupin. A stejně to může fungovat i u jídla. Pokud jste skálopevně přesvědčeni o tom, že při přechodu na raw stravu ucítíte nával energie, tak ho možná vážně ucítíte. A pokud zase věříte, že laktóza je zkáza lidstva, je možné, že si loknete mléka a celí se osypete, i když alergii ani intoleranci nemáte. Ale není to přece důkaz, že to bude stejně fungovat u všech. Nebo jo?
3. Někdy stačí malá změna
Jirka hodně jí, ale je líný si vařit, tak do sebe za den hodí tři vepřové bagety z večerky, každou zají sušenkou a zalije litrem coly. Má kila navíc a je smutný. Smutný Jirka má nízké sebevědomí, nemá přítelkyni a má akné, protože nemá motivaci o sebe dbát. Na internetu si přečte, že na hubnutí skvěle funguje veganská dieta, s vyloučením lepku jako bonus. Nastuduje si všechno potřebné a začne tedy jíst vegansky. Veganské bagety bez lepku neprodávají, tak si Jirka začne vařit. Třeba tofu s bramborami, protože je to rychlé. K tomu přidá zeleninu, která ho však zprvu nadýmá, tak ji musí konzumovat v menším množství, víckrát denně. Jirka začne jíst pravidelně, jeho jídelníček obsahuje méně tuku, cukru a naopak obsahuje více vlákniny. Vyřadí i colu. Jirka hubne, cítí se dobře, má vyšší sebevědomí a najde si dívku. Začne o sebe více pečovat, zmizí mu akné a Jirka si samým štěstím přidá ještě fitko 3x týdně. Jirka si založí web o veganské bezlepkové stravě a začně pořádat semináře o stravě, protože jí přece rozumí.
Nestačilo by, Jirko, přestat jíst fast-food, začít jíst 5x denně a začít cvičit? Nefungovalo by to stejně? Bohužel, to se nikdy nedozvíme, protože maso je rakovinotvorné, lepek je jed, mléko je pro zvířata a brokolice má spoustu vápníku. Jak to víme? Jirka přece zhubnul a cítí se skvěle!
4. Nedostatek souvislostí
Už tak nějak od přírody rádi věříme věcem, kterým věřit chceme a je to tak nějak pohodlné.
Zhruba před 5 lety, kdy jsem toho o jídle ještě moc nevěděla (natož o nějaké fyziologii), jsem četla knížku Doba jedová od Anny Strunecké a zaujala mě kapitola o sladidlech. Paní Strunecká mě v ní přesvědčovala, že po požití nápoje se sladidlem zcela určitě dostanu migrénu, bude mi špatně, budu mít špatnou náladu a nakonec umřu. Shodou okolností to bylo období, kdy jsem špatně spala, bylo mi blbě, měla jsem špatnou náladu a k tomu ve velkém množství pila colu light. Přišlo mi v tu chvíli naprosto logické, že za to mohou sladidla a začala jsem se jich bát jako čert kříže. Spojitost byla tak jasná! Až později, když jsem přišla k rozumu mi došlo, že to bylo současně období, kdy jsem trpěla přejídáním a celkově můj vztah k jídlu nebyl úplně v pořádku. Měla jsem problémy ve škole, rozešel se se mnou přítel a kromě coly jsem vlastně nepila vůbec nic. Za mé problémy tedy mohl maximálně tak stres, hromada kofeinu před spaním, záchvaty přejídání, nejezení a dehydratace.
A co takové hubnutí? Vážně jste zhubli kvůli tomu, že ráno pijete teplou vodu s citrónem, nebo je to tím, že jste začali dvakrát týdně cvičit? S takovými příklady bych mohla pokračovat donekonečna.
Uf, to by bylo pro dnešek asi tak vše, co mi leželo na srdci. Nikomu nechci brát jeho názory, životní styl a vůbec ne třeba radost ze shozených kil. O to mi v tomhle článku nejde. Pro mě za mě, pokud jíte jenom šišky a cítíte se dobře, tak si snězte třeba celý les. Jenom, prosím, osobní zkušenost neberte jako dostatečný důkaz.
