Konzumace ryb v České republice je i přes jejich výjimečnou výživovou hodnotu velmi nízká. Kdyby se však porce těchto mořských živočichů zařadila do jídelníčku alespoň 2-3× týdně, za určitou dobu by se výrazně snížila četnost obávaných kardiovaskulárních onemocnění, která jsou nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Klesl by také počet pacientů s vysokou hladinou cholesterolu v krvi.
Rybí tuk má díky svému jedinečnému složení, které se více podobá složení rostlinného tuku, schopnost snižovat hladinu „zlého“ LDL cholesterolu. Jeho zvýšené hodnoty v krvi mají za následek riziko známých srdečně-cévních onemocnění. LDL cholesterol přijímáme především v živočišném tuku, kterého stále konzumujeme mnohem více, než bychom měli. Naopak „hodný“ HDL cholesterol, jehož hladina se zvyšuje po zařazení rybího tuku do stravy, dokáže redukovat hladinu LDL cholesterolu, čímž významně přispívá k prevenci kardiovaskulárních onemocnění a ukládání cholesterolu v cévách.
Svým složením a poměrem ω-3 a ω-6 mastných kyselin předčí rybí tuk i většinu rostlinných olejů. Ω-3 nenasycené mastné kyseliny chrání ryby proti chladu, proto jejich vyšší množství nalezneme zejména u ryb pocházejících z chladných vod, tedy u makrely, lososa, sledě, tuňáka, okouna, sardinek a ze sladkovodních u tolstolobika, candáta, cejna a pstruha. Je velmi důležité kupovat čerstvé rybí maso. Zpracováním do konzervy se cenné látky poškozují a tak například drcený tuňák ve vlastní šťávě neobsahuje téměř žádné ω-3 mastné kyseliny, jejich množství také klesá při dlouhodobém zmrazování ryb, protože nenasycené mastné kyseliny začnou oxidovat.
Proč zrovna ryby obsahují tak cenné tuky? Je to dáno jejich potravním řetězcem a metabolismem. Jednoduše řečeno, ryby konzumují plankton a mořské řasy, které tyto nenasycené mastné kyseliny obsahují, a následně je ukládají do tukových zásob.
Je tu však ještě jedna odlišnost rybího tuku od ostatních zdraví prospěšných olejů a tuků. Mezi esenciální mastné kyseliny patří tedy ω-3 a ω-6, příjem ω-6 mastných kyselin z rostlinných olejů bývá dostatečný a důležité je se zaměřit na příjem ω-3 mastných kyselin. Mezi ně patří jednak kyselina α-linolenová a jednak kyseliny EPA (eikosapentaenová) a DHA (dokosahexaenová). EPA a DHA mohou být v těle tvořeny z kyseliny α-linolenové, avšak tato přeměna je běžně účinná pouze asi z 10 %, což je nedostatečné např. pro těhotné a kojící ženy a děti. Jinými slovy, pouze z rostlinných zdrojů to nestačí. Příjem EPA a DHA je možné pokrýt konzumací 1-2 porcí tučnějších mořských ryb týdně, na což by měly myslet zejména těhotné a kojící ženy. Těhotné vegetariánky by měly pravidelně konzumovat olej z mořských řas nebo užívat doplňky stravy.
S rybím tukem také přijímáme cenné vitamíny a stopové prvky, za zmínku stojí především vitamín A, D, vitamíny skupiny B, kromě zmíněného jódu i zinek, železo, měď a v menších rybách, kde společně s masem konzumujeme i drobné kůstky, se nachází také významné množství vápníku. Protože při příliš časté konzumaci tučných ryb hrozí předávkování vitaminem A, doporučuje se konzumovat týdně pouze jednu porci velmi tučné ryby, jako je např. makrela. Vitamin A je totiž rozpustný v tucích a organismus jeho nadbytek nedokáže vyloučit.
Bílkovina rybího masa je velmi dobře stravitelná a využitelná, což většina z nás ocení zejména v horkých letních dnech.
