Konečně jsem se rozhodla sepsat článek na trochu nepříjemné téma a tím jsou mé zkušenosti s poruchami příjmu potravy, konkrétně anorexií, bulimií a přejídáním. Protože lépe se mi o tom mluví, než píše, tak jsem se na toto téma rozhodla natočit několik videií (do jednoho by se to prostě nevešlo:))
Ve videích bych chtěla jak příbližit tuto nemoc všem, kdo se s ní nikdy nesetkal, tak těm, kteří se s ní snaží bojovat a někdy už mu dochází síly. Já to znám. Jsem ale příkladem, že se z toho jde dostat, i když cestá je to dlouhá a těžká. Určitě přibude i více článků na tohle téma a pokud vás napadnou nějaké konkrétní dotazy, které by vás kolem poruch příjmu potravy zajímaly, tak sem s nimi! 🙂
O tom, jak to u mě celé začalo, mluvím ve videu. Jednoduše to ale shrnu ještě tady.
Když mi bylo 11, začala jsem chodit na taneční konzervatoř, kde se na váhu a celkově vzhled kladl velký důraz. Mně konkrétně občas vyčítali, že mám špeky na bocích a podobně a já z toho byla tak nešťastná a tolik jsem toužila být tanečnice, že jsem se rozhodla držet dietu. V mém okolí ale nebyl nikdo, kdo by výživě rozuměl a ve škole nám o správném hubnutí také nic neřekli, takže jsem se chytla nesmyslných drastických diet a už to jelo. Závislost na hubnutí a počítání kalorií, deprese, strach z jídla, zdravotní problémy…všechno se na sebe pomalu nabalovalo a já z původních 52 kilo (na 167-8 cm) zhubla až na 35 kilo.
Fotka ze školního představení, ještě než to všechno začalo.
Fotka z doby, kdy jsem teprve hubla. Myslím, že tady jsem měla asi 44 kg, tzn. dalších 9 šlo ještě dolů. Z té doby fotky ale nemám, nikdo mě radši nechtěl fotit.
Jak už to u anorektiček bohužel často bývá, díky všemu nátlaku, že musím jíst a přibrat a díky naprosto narušenému postoji k jídlu jsem to z anorexie dopracovala k bulimii. Díky bulimii jsem zpět přibrala na původní váhu, ale v pořádku jsem nebyla ani náhodou. Moje okolí nevědělo, že jsem ještě hodně dlouhou dobu bojovala s přejídáním. Celkem to trvalo asi 5 let.
Já a 42 kg. To už bylo v době léčení a já si pamatuji, že jsem si už přišla váhově naprosto normální.
Fotka z asi stejné doby. Když jsem přibrala do těch fialových kalhot, tak jsem si přišla tak tlustá, že to u mě nastartovalo bulimii.
Fotka z doby, kdy jen pár osob vědělo, že mám ještě nějaký problém. I když s váhou jsem byla v pořádku, období přejídání patřilo k tomu nejhoršímu.
Teď jsou to čtyři roky, co se považuji za naprosto, stoprocentně zdravou a dokonce mě to přivedlo i ke studiu nutriční terapie. V podstatě by se dalo říct, že všechno zlé je tedy pro něco dobré, ale věřte mi, kdybych těch 5 let mohla vrátit zpátky, udělala bych to. A proto tento článek a videa. Jako varování, povzbuzení a přiblížení toho, o co vlastně jde.
