Jeden z našich prvních článku ještě na starých stránkách byl, jaký je rozdíl mezi výživovým poradcem a nutričním terapeutem. To je téma, které je stále aktuální a plánujeme na něj natočit i video, protože je škoda, když člověk investuje svůj čas a peníze do nekvalifikovaného odborníka. Existuje však i pár dalších oborů, jejichž uplatnění se s uplatněním nutričního terapeuta v lecčem kříží.
Uvádím zde přehled 5 nejdůležitějších oborů, kde je možné studovat výživu nebo potravinářství. Může to sloužit i jako přehled pro ty, které výživa zajímá a teprve se o vysoké škole rozhodují.
1) Lékařská fakulta – Nutriční terapeut
Samozřejmě nutriční terapie. Tento obor je v ČR na třech vysokých školách, a to v Praze, v Brně a v Českých Budějovicích. Titul může být bakalářský nebo magisterský a myslím, že pro poradenství jak u zdravých, tak u nemocných lidí postačí bakalářské vzdělání.
Výživa se probírá komplexně a hodně z praktické stránky, takže absolvent by rozhodně neměl mít problém s nedostatkem znalostí a argumentů. Důležitý je samozřejmě jeho osobní zájem o věc, což platí u všech oborů. Předpokládám však, že někdo, kdo nutriční terapii vystuduje s tím, že ho to vlastně moc nezajímá, nebude pracovat v oboru nebo alespoň ne v přímém poradenství.
Nutriční terapii může člověk studovat i na vyšší odborné škole. Často jsem se však setkala s tím, že její absolventi skvěle rozumí dietnímu systému v nemocnici, přesně vědí, co patří do které diety, ale aby mohli sestavit jídelníček podle individuálních potřeb nebo sportovní aktivity, musí si své znalosti doplnit. Což je samozřejmě v pořádku a pokud někde ordinuje nutriční terapeut – diplomovaný specialista, předpokládám, že své práci rozumí, je dostatečně kvalifikovaný a své zdraví bych mu svěřila.
2) Chemická univerzita – Chemie a analýza potravin, technologie potravin
Tyto obory se nacházejí na různých chemických školách, např. v Praze nebo v Brně. V řadách výživových poradců jsem však narazila jen na opravdu málo absolventů chemických oborů. Osobně jsem poznala několik profesorů z VŠCHT a musím říct, že jejich znalosti o potravinách bych opravdu chtěla mít. Často také čtu odborné články od inženýrů z potravinářských fakult a jsou to ti nejlepší vyvraceči mýtů. Absolvent chemického výživového oboru se nejspíše uplatní ve výzkumu, může hodnotit kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin na trhu nebo dohlížet na jejich výrobu.
Samotné vystudování chemického oboru zaměřeného na výživu neopravňuje člověka k tomu, aby se stal kvalifikovaným poradcem. K tomu si musí ještě dodělat známé víkendové kurzy, takže si bude moci říkat výživový poradce. Myslím, že takový člověk nebude dostatečně rozumět výživě nemocných lidí, nebude však ani tvrdit, že je mléko jedovaté a lepek způsobuje rakovinu. Chemické obory, které mají nejblíže k lidské výživě, se nazývají chemie a analýza potravin nebo např. kvalita a bezpečnost potravin. Technologie potravin je více o celém procesu výroby potravin.
3) Lékařská fakulta – Všeobecné lékařství
Studiem medicíny se člověku dostane komplexní vzdělání v oblasti fungování lidského těla, biochemie a dalších oborů, které souvisejí s výživou. Bohužel výživa jako taková dostane prostor jen během jednoho krátkého semestru, a to dost obecně. Lékař nejspíše ví, které potraviny pacient s daným onemocněním může jíst a které by jíst neměl, co se však týče sestavování individuálních dietních plánů, musím být trochu skeptická. Existují samozřejmě lékaři, kteří jsou velmi vzdělaní v oblasti výživy a žádný nutriční terapeut se s nimi nemůže srovnávat, na druhé straně si myslím, že někteří svého titulu tak trochu využívají a vydávají se pochybnými alternativními směry, které nemají vědecký podklad. Při výběru výživového poradce – lékaře bych se rozhodovala podle jeho názorů, což ale nemusí být pro laika vždy snadné. Gastroenterolog nebo dietolog ordinující v rámci nemocnice nebo polikliniky by neměl být krok vedle. Jsem však absolutně alergická na věty typu „mléko je jedovaté, ptala jsem se svého doktora a ten mi potvrdil, že bych ho neměla pít“. Buď jde o pacienta s intolerancí laktózy a nebo si pan doktor, stejně jako pacient, přečetl něco na Novinkách a výzkumem mléka se nezabýval. Na medicíně se totiž takové věci neprobírají, to patří spíše na chemické fakulty v rámci potravinářství. Absolvování medicíny člověka opravňuje k tomu, aby si otevřel ordinaci s výživovým poradenstvím.
4. Pedagogická fakulta – Výchova ke zdraví
Poměrně oblíbený obor na pedagogické fakultě. Jeho absolvent bude, jak název napovídá, vychovávat děti ke zdraví. Výživa je důležitou součástí oboru, avšak často to není důvod, proč někdo tento obor studuje, což je projeví na jeho zájmu o věc. Toto vzdělání bych však úplně nezahazovala a pokud se člověk po jeho absolvování rozhodne stát výživovým poradcem, proč ne, nejspíše se o stravu zajímá a potřebné informace si doplní. Zase bych se ale bála toho, zda dostatečně rozumí všem onemocněním, které může člověk mít společně s problémy s váhou. Běžné uplatnění je jako učitel ve škole, obor bývá kombinovaný s biologií.
5. Zemědělská univerzita – Výživa a potraviny
Například na ČZU se tento obor dá studovat na fakultě agrobiologie, potravinářských a přírodních zdrojů. Popis studijního plánu vypadá pěkně, trochu víc chemicky a absolventi se mohou uchytit třeba při vývoji potravinových doplňků, kojenecké výživy, dále jako kontroloři výrobního procesu a nebo jako inspektoři ve státní správě. Bohužel nikoho z tohoto oboru neznám, ani jsem o nikom neslyšela, tak nemohu více hodnotit kvalitu studia výživy.
6. Kurzy výživového poradenství, školení
Sedět v poradně pro výživu může však úplně každý a nemusí mít vystudovanou ani střední školu. Možná jste si všimli velkého množství inzerátů na všech portálech s nabídkami práce – několik firem denně shání tzv. wellness poradce, nutriční poradce, výživové poradce, slibují za to hory doly a jediné, co požadují, je jakási ochota pracovat. Na tyto pozice se však většinou nehlásí lidé, kteří by měli v oblasti výživy vystudovanou vysokou školu, protože většina jich to vnímá jako práci pod úroveň. Firmy si tak své výživou netknuté lidi proškolí dle libosti a ti pak budou jen slepě papouškovat to, co jim nařídil šéf, případně o čem jsou sami přesvědčeni z čtení bulvárních článků.
Certifikovaný výživový poradce, tedy člověk s víkendovým kurzem, si může otevřít svou poradnu, najdete ho ve fitku, často se těmito kurzy pyšní fitness trenéři a nadšenci do alternativních výživových směrů. Je jasné, že během víkendu člověk nemůže porozumět fyziologii lidského těla, biochemickým procesům v metabolismu a složení potravin. Navíc tento kurz udělá každý, kdo se trochu snaží, avšak jen málokomu to změní pohled na výživu a názory, které si udělal před započetím kurzu. Jak jsem ale zmínila, pouze nutriční terapeut nebo lékař si žádný kurz nepotřebuje dodělávat, když si chce otevřít poradnu. Vyvarovala bych se tedy návštěvy těch, kteří jsou sice do výživy nadšení, žádným pořádným vzděláním v této oblasti se však nepyšní.
