S indexem tělesné hmotnosti (BMI) jste se pravděpodobně setkali už všichni a pravděpodobně jde o poměrně kontroverzní téma: někteří ho mohou brát za skvělý ukazatel složení těla (např. lékaři na preventivní prohlídce), jiní ho mohou považovat za zbytečný přežitek, který nám o našem těle neřekne vůbec nic. Nicméně jako je tomu u spousty dalších témat, ani s indexem BMI to není pouze černobílé.
Obecně slouží jako ukazatel možné podvýživy, normální hmotnosti, nadváhy a obezity. Je to velmi snadná a nenákladná metoda, ke které je zapotřebí znát pouze výšku a hmotnost jedince. Nepodává už ovšem informaci o množství a rozložení tuku v těle, což je důležitý faktor v rozvoji nejrůznějších onemocnění. Dále nebere v potaz věk, pohlaví, etnikum, přítomnost metabolických onemocnění či sportovní aktivitu.
Aktuálním ukázkovým příkladem nedostatků tohoto indexu jsou teď někteří olympijští sportovci, jejichž BMI může spadat do kategorie nadváhy. Ale tento jediný údaj nám opět nepodává informaci o rozložení svalů v těle či vztahu k jídlu. Upínat se tak pouze na výsledný index může být velmi rizikové, protože vysokým množstvím svalů může být maskováno kupříkladu nízké procento tělesného tuku. Mnoho sportovců s BMI v pásmu normy tak stále může mít nedostatek tělesného tuku. Ten v našem těle hraje nezastupitelnou roli: chrání naše orgány proti nárazům, je součástí buněčných membrán, umožňuje rozpouštění vitaminů A, D, E, K a v neposlední řadě je nezbytný pro tvorbu některých hormonů, zejména pohlavních. U sportovkyň a žen obecně může tedy být dalším ukazatelem nedostatečného množství tělesného tuku nepravidelná menstruace či její úplná ztráta a z toho další plynoucí rizika.
Na druhou stranu u běžné populace s přiměřeným množstvím pohybové aktivity většinou vyšší hodnota BMI odpovídá i vyššímu množství tělesného tuku. Zejména pokud se bavíme o hodnotách BMI nad 30, tedy pásmo obezity.
Ukažme si zde například výsledky tělesného složení aktivního kulturisty měřícího 180 cm, jehož BMI je 27,5 a množství tuku pod normou. Je nutné brát v potaz, že jde o specifický druh sportu a toto tělesné složení nemusí být pro mnohé jedince zdravé. Množství svalů je extrémně vysoké, a i kdyby tento muž přibral 10 kg čistého tuku a zůstal tak s tukem stále v normě, jen nepatrně překročí hranici BMI 30.
Pokud se však bavíme o nižších hodnotách BMI, které spadají do pásma podváhy, často mohou poukázat na problém s podvýživou. Zejména BMI pod 16 značí vážný problém a ze zdravotních důvodů je potřeba zapracovat na zvýšení hmotnosti.
Index BMI s sebou nese některé výhody, ale i nevýhody, nicméně i v současnosti je jeho používání opodstatněné. Měli bychom jej brát jako odrazový můstek, ale ne jako jediný zdroj hodnocení stavu výživy. Pokud se pohybuje mimo pásmo normy, je vhodné ho doplnit ještě měřením složení těla bioimpedanční analýzou (BIA, např. In Body, které provádíme i v naší poradně) nebo denziometrií (DXA). Tato vyšetření je také vhodné provést při podezření na nižší procento tělesného tuku při BMI v normě, a to např. při problémech s cyklem nebo s otěhotněním zejména u sportujících žen.
Bc. Eliška Jemelková
nutriční terapeutka Ne hladu v Ostravě
